Tuto iniciativu založil Jan Kohout, akademický pracovník v Kampusu Dejvice. Vystudoval ČVUT, fakultu elektrotechnickou, a pokračoval na VŠCHT Praha. Postupně se začal intenzivně zabývat prostředím, ve kterém člověk ve městě žije – jak vnitřním (budovy, klima, konstrukce), tak vnějším (městský prostor, zeleň, voda). Zejména v UCEEB ČVUT sledoval fenomény přehřívání Prahy a hledal způsoby, jak město ochladit a zkvalitnit.
Myšlenka vrátit Dejvický potok zpět na povrch ho napadla, když bydlel na Petřinách. Při procházkách v Břevnovském sadu si všiml, že revitalizace Břevnovského potoka (Brusnice) u ulice Patočkova přináší novou kvalitu veřejnému prostoru i přírodě. Jakkoliv měl pocit, že za rušnou silnicí mnoho lidí u potoka sedět nebude, v kontextu Kampusu Dejvice viděl obrovský potenciál – místo pro klid, studium, přirozené ochlazení v horkých dnech.
 |
| Soustava parků v Kampusu Dejvice pro potok přímo vybízí. |
Když při studiu archivních snímků a historických fotografií pátral, objevil, že pod Kampusem skutečně tok potoka existoval. Po čase narazil na diplomovou práci „Potenciál zatrubněných toků v Praze – Dejvický potok“, která mapuje trasu, možnosti otevření a revitalizace tohoto toku. Od té chvíle se zrodil sen: navrátit Dejvický potok Dejvicím – otevřený, živý, součást města.
